neděle 30. března 2014

V barvách Itálie

Poslední dobou nebyla na psaní blogu energie ani chuť. Dokončuji diplomovou práci a upřímně, i když nějaký čas by na psaní receptů byl, chuť psát jakýkoliv text nikoliv. Dnešní slunečné nedělní ráno mě ale povzbudilo natolik, že jsem hned dostala chuť napsat vám, co jsem měla včera k večeři :-).

Sobotu jsem tento týden využila k návštěvě zahradnictví. Kromě hromady substrátu na přesazení všech trpících rostlin u nás v bytě jsem si koupila i nějaké už vypěstované bylinky. Konkrétně bazalku a rozmarýnu. Protože s životností předpěstovaných bylinek nemám jen pozitivní zkušenosti, hned večer jsem jednu z nich využila do jídla.. A nejen proto, dalším důvodem bylo, že mě chuť na můj oblíbený salát přepadla už v autě po cestě domů, kdy mi celou cestu bylinky voněly pod nos. Takže ano, už to víte, bude to salát.

Večeřela jsem jeden ze salátů z mého osobního top žebříčku salátů. Tento žebříček však neobsahuje příliš mnoho položek, protože nejsem zrovna fanoušek syrové zeleniny. Salát Caprese jsem si oblíbila možná právě proto, že syrová zelenina z něj tvoří jen necelou polovinu objemu :-).



S receptem na salát Caprese jsem se setkala několikrát, jednu variantu znám i od Itala v kuchyni.

Já na 2 porce potřebuji: 2 středně velká rajčata, 1 mozzarellu, čerstvou bazalku, kvalitní olivový olej (obvykle to tak neřeším, ale v tomto případě je chuť oleje velmi důležitá), sůl, bagetku a příp. i černé olivy.



Rajčata i mozzarellu nakrájím na plátky (sýr obvykle na "půlplátky"). Ty pak na střídačku pokládám přes sebe na talíř, osolím, posypu nasekanou bazalkou a trochu víc než málo zakapu olivovým olejem. Na závěr salát posypu černými olivami nakrájenými na plátky, které ale ne každý rád a v originálním receptu ani nejsou, takže je můžete s klidem vypustit. Podávám s bagetkou nakrájenou na plátky a jím obvykle k večeři, někdy v létě to poslouží i jako oběd :-). Dobrou chuť!




Žádné komentáře:

Okomentovat